Metody přípravy fosfátů jsou primárně rozděleny do tří procesních cest: tepelné, mokré a elektrochemické.
Tepelný proces, který zahrnuje zahřívání kyseliny fosforečné a kyseliny chlorovodíkové, je energeticky -náročný (14 000–15 000 kWh na tunu) a používá se především při výrobě žlutého fosforu. V současné době tuto výrobní linku udržuje pouze několik společností v Evropě a Spojených státech.
Mokrý proces, kterému dominuje metoda kyseliny sírové (tvoří 80 % výrobní kapacity), zahrnuje kyselou hydrolýzu fosfátové horniny a defluoraci, což nabízí výhodu kontinuální výroby. Dosažení míry defluorace nad 95 % závisí na kontrole teploty pražení (800-950 stupňů) a poměru kyseliny fosforečné. Klíčovou technologii pro dosažení míry obnovy fosforu přesahující 85 % vyvinula Sichuan Longmang Group V Šanghaji a Lanzhou bylo postaveno . 10 000-pilotních závodů, ale aplikace ve velkém měřítku byla zpožděna kvůli omezené poptávce po vysoce kvalitním fosfátu.
Elektrochemický proces, který zahrnuje elektrolýzu kyseliny fosforečné a kyseliny chlorovodíkové, je v současné době v průmyslových aplikacích omezen. Čína učinila průlom v technologii přípravy produktů z mikročástic a zvýšila výrobní kapacitu jedné-linky z 2 000 tun/rok na 500 000 tun, čímž nahradila dovážené produkty.
